otec antoninFarář u sv. Michala v Olomouci, kancléř olomouckého arcibiskupství P. Antonín Basler  v době adventní roku 2013 v rozhovoru s Petrou Pohlídalovou na téma Víra je světlem v životě člověka .

Vaše dětství bylo jistě velmi krásné, plné duchovního bohatství. Jak na něj vzpomínáte?  erbA

Pocházím z Olšan u Šumperka z poměrně chudé rodiny. Vyrůstal jsem jako jeden ze čtyř sourozenců. Tatínek pracoval v papírnách a maminka pečovala o nás děti a o domácnost. Domov byl pro mne velmi krásným místem. Měli jsme se každý den ke komu vracet.

V rodině jste také získal svůj vztah k Bohu.

Pokládám za veliké štěstí, že moji rodiče byli hluboce a upřímně věřící lidé. Od dětství jsem byl spolu se sestrami veden k modlitbě a k rozvíjení vztahu k Bohu. Díky tomu jsme také rozvíjeli mezilidské vztahy. Jedna ze základních zásad křesťanské víry je, co člověk dělá pro svého bližního, to dělá i pro Boha. Platí to v dobrém i zlém. Ublíží-li člověk druhému, ublíží samotnému Bohu. Přiblížil bych to na rodičovské lásce. Co člověk učiní na dítěti, jako by činil samotnému rodiči dítěte. Byli jsme vedeni k uznávání důstojnosti druhého člověka a k lásce k bližnímu. Jako děti jsme i navštěvovaly v místě bydliště tamní ústav pro mentálně postižené, abychom je rozradostnily a potěšily divadelním představením. Odmalička jsem byl zvyklý navštěvovat kostel. Můj vztah k Bohu se od útlého věku rozvíjel a rozvíjí až dodnes.