Podle literárních pramenů pochází soška Pražského Jezulátka ze Španělska, kde byla zhotovena pravděpodobně ve druhé pol. 16. stol. Uvádí se, že se Ježíšek ukázal jednomu mnichovi a ten následně sošku vymodeloval. Existuje i legenda, že sv. Terezie od Ježíše velice uctívala Ježíšovo dětství a rozšiřovala úctu k Dítěti Ježíši po celém Španělsku. Sošku darovala své přítelkyni, jejíž dcera se vdávala do Prahy. Původní majitelka asi půlmetrové sošky, vévodkyně Marie Manriqueová de Lara, ji dostala darem, když se v roce 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak odevzdala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta ji velmi uctívala a zakusila od ní mnohokrát útěchu a pomoc. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné se slovy : „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“. V roce 1631 obsadili Sasové Prahu. Karmelitáni uprchli z kláštera. Klášter byl vypleněn a Jezulátko bylo poničeno a odhozeno do skladiště. V roce 1637 se řeholníci vrátili do Prahy. Mezi nimi byl také otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan, který si vzpomněl na dobu svého noviciátu a na mocnou přímluvu Jezulátka. Sošku našel mezi starým haraburdím. S bolestí však zjistil, že má ulomené obě ruce. Při modlitbě se mu zdálo, že mu Ježíšek říká: „Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi, dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj, jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!“ Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky.

Malý Ježíšek začal žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Sošce začala být brzy přisuzována zázračná moc, neboť císař Ferdinand II. krátce nato nařídil, aby česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královskýchdůchodů. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. V té době byla soška umístěna ještě v chóru, kde ji nemohli věřící veřejně uctívat. V roce 1641 byla soška umístěna do kaple v kostele - dnes kaple sv. Kříže. Roku 1651 byla soška nošena v procesí po pražských kostelích. V roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Rostl počet zázraků a vyslyšení. V roce 1776 byl pro sošku vybudován oltář uprostřed lodi kostela, kde je umístěna dodnes. Císařovna Marie Terezie věnovala Jezulátku v roce 1754 vlastnoručně vyšívané šatičky. Následník trůnu Josef II. (1780–1790) však vytáhl do boje proti klášterům i proti lidové zbožnosti. Klášter karmelitánů na Malé Straně byl zrušen v rámci josefinských reforem. Chrám i oltář s Jezulátkem chátral. V roce 1879 se podařilo oltář opravit, ale Jezulátko si muselo peníze na opravu vyprosit samo: putovalo po pražských ženských klášterech s žebráckou mošnou. Podařilo se nejen shromáždit potřebné množství peněz, ale také znovu oživit úctu k Jezulátku. Zprávy o zázracích docházejí z celého rakousko-uherského mocnářství. V roce 1928 se s velkou slávou vzpomnělo na 300. výročí úcty k Jezulátku. V roce 1935 se ještě dostalo Pražskému Jezulátku velké pozornosti od účastníků Katolického sjezdu. Na přelomu 19.-20. století se úcta k Jezulátku rozšířila zázračným způsobem po celém světě. Nejvíce se ujala ve Španělsku, kde má Jezulátko svůj původ. Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Díky misionářům, kolonizátorům a evropským přistěhovalcům. Úcta na více než 50 let utichla díky nacistické a komunistické diktatuře. V roce 1993 se ke kostelu Panny Marie Vítězné vrátili bosí karmelitáni.

V roce 2009 ve svém proslovu papež Benedikt XVI. uvedl, že pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Pomodlil se za děti, které jsou obětí násilí a různých forem zneužívání, ale také za rozvrácené a nevěrné rodiny. Jako dar přinesl Jezulátku korunku. Korunka, kterou sošce malého dítěte věnoval nyní i Benedikt XVI., patří vedle oblékání do oblečků k tradici Jezulátka. Ta, která v současné době zdobí Jezulátko, byla vyrobena v letech 1810 až 1820. Kromě ní má ještě jednu z roku 1767. Obě pocházejí z dílen pražských zlatníků. Královskou korunku, kterou daroval Jezulátku papež, zdobí mimo jiné osm mušlí, které jsou symboly svatého Augustýna. Pod křížkem korunky se skrývá nápis s datem papežova daru. Korunku obohatily také pravé perly a granáty. Korunka je pozlacená, vyrobena je ze stříbra, vyleštěna ručně achátem. Předmět se nacházel ve speciální dřevěné truhličce vystlané bílým sametem. Zvenku truhličku zdobí bílá kůže s papežským znakem ve stříbře.