Významné místo před kaplí tvoří fontána „Pramen vody živé sv. Jana Sarkandra“. Toto místo je spojené se závěrem života světce našeho národa, našeho města - sv. Jana Sarkandra. Kaple byla postavená na místě starší kaple Všech svatých mučedníků, která vznikla přebudováním bývalé městské věznice ze 17. století, v níž 17. března 1620 sv. Jan zemřel. Tato kaple byla postavena v letech 1908 - 1912 v novobarokním stylu pražským architektem Eduardem Sochorem z iniciativy svatomichalského faráře Mons. Ignáce Panáka a vysvětil ji olomoucký arcibiskup, kardinál František Saleský Bauer. Všichni tři jsou ztvárněni ve výzdobě exteriéru pískovcovými plastikami. Na čtyřech nárožích hlavní elipsovité kopule jsou čtyři sousoší. Tyto sousoší tvoří dvě ženy - Sv. Pavlína, patronka města Olomouce a sv. Hedvika, patronka Slezska odkud sv. Jan pocházel, na protilehlé straně pak dva muži - Sv. Ignác z Loyly, zakladatel jezuitského řádu (křestní patron faráře Ignáce Panáka) a sv. Klement Maria Hofbauer, náš národní světec, svatořečený v době, kdy se kaple stavěla.
Moderní artefakt, fontána nazvaná Pramen vody živé sv. Jana Sarkandra, zde nechalo zbudovat Město Olomouc v roce 2007 na připomínku kanonizace sv. Jana v Olomouci papežem Janem Pavlem II., dnes už také svatým, 21. května 1995. Umělec, velehradský sochař Otmar Oliva, se snažil připomenout poslední okamžiky světcova života, kdy po mučení ještě měsíc v bolestech umíral ve sklepení městské věznice, a okénkem mohl vidět jen hvězdy. Proto tu hvězdu zakomponoval do dlažby tohoto malého nádvoří, a na štíhlé stéle, podobné malému obelisku ji vynesl vzhůru. Dvě mušle jsou vybroušeny z jednoho kusu červené žuly, a z každé z nich tryskají vzhůru tři pramínky vody, přivedené ze studny nacházející se ve sklepení vedle mučicího nástroje. Fontánu pak zdobí na protilehlých stranách dva nepřehlédnutelné symboly: symbol zla - navzájem se požírající hadi; a symbol dobra - Kristovy hřeby, symbolizující jeho nekonečnou lásku k člověku, která jej držela na kříži víc, než ony zmíněné hřeby. Na boku je pak ještě stuha se znaky měst, souvisejících s životem sv. Jana: Skočov - jeho rodné město, Olomouc, Praha, Graz - místa jeho studií, a Holešov - město kde byl naposledy farářem.
Hlavní prostor kaple, kde je pomyslná vertikála, díky otvoru v podlaze, propojuje podzemí, kde svatý Jan trpěl - (symbolizující životní strasti, utrpení a smrt) s naší úrovní (symbolizující současnost), a se světlem prozářeným vrcholem kopule - (symbolizujícím budoucnost člověka, který dosáhl cíle svého bytí - Boha). Kapli obíhá nepřehlédnutelný latinský nápis, který lze přeložit takto: Blahoslavený Jan vzýváním Ježíše, Marie a Anny bolesti těla přemohl. Nad tímto nápisem jsou fresky 4 andělů, symbolizujících Janovy ctnosti, opět vyjádřeny latinsky: Jako kněz - věřil - mlčel - trpěl.
V oltářním prostoru jsou pak tři fresky, jejichž autorem je malíř Jano Köhler.
Na první z nich je znázorněn sv. Jan jak v hloučku katolíků s monstrancí v ruce vychází vstříc vojsku 2 000 polských kozáků, kteří přitáhli k Holešovu, a když viděli tento hlouček s monstrancí a Nejsvětější Svátostí, tak Holešov ušetřili, odtáhli, ale následující město Napajedla už opět vypálili, stejně jako řadu měst a vesnic před tím. Z této události pak vzniklo podezření, že sv. Jan byl s nimi domluven, ba dokonce, že on je pozval, když byl na pouti v Čenstochové.
Na druhé je znázorněno jeho mučení na skřipci před tribunálem 9 protestantských pánů, jediný katolík mezi nimi byl Jan Scintila, městský syndik, který pak kardinálu Ditrichšteinovi podal podrobnou zprávu o výslechu a mučení sv. Jana, při výslechu padla i otázka na zpověď pana Ladislava Popela z Lobkowitz, zemského hejtmana, pána na Holešovském panství, jehož byl sv. Jan zpovědníkem.
Na třetí fresce v průčelí apsidy je scéna ze žaláře, kde je sv. Jan ležící na slámě s rukama vytrženýma z kloubů, jak se modlí breviář, v pozadí tři kartuziánští mniši z kláštera ze Štípy u Zlína, zatčení ze stejného důvodu, kteří ale byli po týdnu propuštěni.
V suterénu u skřipce je místo velkého utrpení, ale i veliké statečnosti a síly ducha. Zde na tomto mučicím nástroji byl sv. Jan v únoru 1620 během jednoho týdne třikrát mučen, a při mučení, kdy pro bolest by se člověk asi přiznal ke všemu, sv. Jan vzýval jména Ježíš, Maria, Anna a přiznání k velezradě (pozvání polských kozáků) z jeho úst nedostali. Podle legendy po jednom z výslechů žádal sv. Jan zhroucený na zemi o napití, jeho prosba nebyla vyslyšena, a tu před ním vytryskl pramen, z něhož se mohl napít. To je znázorněno na staré rytině na panelu. Na tom místě je nyní studna, v níž bývá sloupec vody vysoký 7 metrů, z níž se čerpá voda do zmíněné fontány. Kaple se přitom nachází na vyvýšenině.
V tomto spodním prostoru je dále originální náhrobní deska s reliéfem jeho mučení a průvodním latinským textem, umístěná Sarkandrovými bratry na jeho prvním hrobě v chrámu Panny Marie na Předhradí (zrušeném a zbořeném za josefínských reforem 1784). Můžeme zde vidět ornát s vyšitým obrazem sv. Jana - dar rodné skočovské farnosti (dnes v Polsku). Dále pak kopie vlastnoručního dopisu sv. Jana z roku 1608 s jeho podpisem a česko - anglický text o životě, utrpení a významu tohoto světce na panelu. Hrob sv. Jana byl po zrušení kostela Panny Marie, jehož model je k vidění ve Vlastivědném muzeu, přemístěn do kostela sv. Michala, a v roce 1860, kdy byl prohlášen blahoslaveným, byl jeho hrob přemístěn do katedrály sv. Václava, kde je dodnes.
Tím, že byl tento český kněz s polskými kořeny prohlášen za svatého, byl vyzdvižen jako příklad i přímluvce před oči celého světa. On svým hrdinstvím, podpíraným Boží pomocí, ukazuje právě naší době, která jako by Boha ztratila ze svého zorného pole, že Bůh je, a že právě Bůh je nejvyšším a konečným cílem člověka.